Když jsem sprintovala k chatě, zaslechla jsem dva řevy. Jeden, jak jsem věděla, byl Finlayův, ten druhý mi byl neznámý. Ucítila jsem, jak moje panika stoupá, a snažila jsem se běžet rychleji. Bez váhání jsem trhla dveřmi chaty. Ani mě nenapadlo zastavit se, abych si promyslela plán, nebo se snažila přijít na to, co je chytré udělat. Zdálo se mi, že někdo volá mé jméno, ale nebyl to Finlay, tak jse