Elenin pohled

Přistoupila jsem k Harperové odměřenými kroky, násilně jsem vytvořila na rtech náznak úsměvu. „Harperová,“ řekla jsem a s předstíranou ledabylostí jsem jí propletla ruku svou. „Potřebuji s tebou mluvit.“

Harperová sebou při mém doteku trhla, v očích jí zablýsklo opovržením, protože předpokládala, že se jí snažím dělat naschvály. „Nemám čas—“ začala a pokusila se mě setřást.

Zaryla js