-Věra-

*Věro, jsi vzhůru?* slyším v hlavě.

*Jo.*

*Dobře! Mohla bys sem na chvilku přijít?*

*Hned tam budu.*

Jak jsem předpovídala, v noci jsem vůbec nespala. Jen jsem zírala do stropu, dokud v 5:30 ráno nevyšlo slunce.

Chvíli mi trvalo, než jsem se po té vizi uklidnila. Když jsem myslela na Ellie Goldmoonovou a tu ubohou výmluvu na muže, hrozně mě to rozzlobilo; v jednu chvíli jsem dokonce cítila,