Tereza se snažila rozpomenout, ale v paměti měla prázdno – opravdu si nevybavovala, že by kdy Troyovi něco slíbila.

Troy se na ni podíval, spíš pobaveně než naštvaně. Naklonil se blíž s lišáckým úsměvem a škádlivě řekl: „Nezáleží na tom, jestli si pamatuješ nebo ne. Já si to pamatuju, a to mi stačí.“

Tereza si prohlédla jeho výraz a cítila, že nelže. Přesto se zmateně zamračila a zeptala se: „Troy