Teresa přitiskla dlaně na jeho hruď a bránila Troyovi, aby se dostal blíž.

Seděla mu obkročmo na klíně a dívala se mu přímo do očí. Tváře jí hořely a hlas jí zněl drsně a chraplavě. „Troyi, my vážně přijdeme pozdě,“ řekla.

Na její slova Troy zabořil tvář do její hrudi a hravě ji kousl do krku, jako by ji trestal. Zamumlal: „Jenom ty víš, jak na mě.“

Pak, jen aby ji poškádlil, olízl místo na krku,