Teresa znala Troye už dlouho. Vždycky měl pohotovou odpověď, byl vtipný a tak trochu rošťák, ale nikdy ho neviděla takhle klopýtat přes slova.

Při pohledu na něj se Teresa neubránila smíchu. Věnovala mu jemný úsměv a řekla: „Jestli myslíš, že mi to sluší, pak je to jediné, na čem záleží.“

Troy z ní nespouštěl oči. Jeho pohled byl vřelý a jasný, jako měsíční svit odrážející se v jezeře. Trochu se