Taliyah – pohled z její perspektivy.

Otevřu dveře a vidím své Druhy sedět na posteli, oblečené. „Vypadá to, že jsme si naběhli, Ivory,“ řeknu a bez jediného slova se vydám k posteli.

Vezmu knihu, kterou jsem četla, z nočního stolku a jdu k lenošce u okna. Sednu si a beze slova zírám z okna, přemýšlím, jestli bych měla udělat první krok.

„Promiň, jen věz, že tě milujeme,“ zašeptá Malachay, než vyjd