Xandrosovo hledisko:

Chodím sem a tam po obýváku a čekám na Vivyannu. Babička sedí v křesle a usmívá se, když mě pozoruje.

„Vnuku, jestli takhle budeš pokračovat, budeme muset brzy vyměnit koberec. Ona přijde, přestaň se strachovat,“ říká a já se na ni dívám se strachem ve tváři.

„Co když si to rozmyslela? Co když mě nechce, když nejsme souzeni jako spřízněné duše?“ Vím, že blábolím, ale nemůžu si