Romano

Tma opět ustupuje a tentokrát mám pocit, že se blížím k povrchu čehokoli, v čem jsem. Tentokrát je něco jinak a pomalu získávám lepší povědomí o svém okolí, slyším vedle sebe dýchat.

Torben se mi v hlavě probouzí, když se otáčím za zvukem, a cítím, jak se mi na tváři rozlévá úsměv, když můj nos skončí v něčích vlasech, "Parťáku, je tady." Říká a já otevřu oči a vidím blondýnku rozvalenou na