Stephanův pohled:

Cestou do Technické budovy mi začne vibrovat telefon a přemýšlím, kdo by mohl volat takhle brzy ráno.

Když vidím, že je to Izzy, rozzáří se mi tvář úsměvem. Jsem rád, že přijala telefon, který jsem jí dal v den, kdy odešla. Věděla, že nikdo netuší, že to je její číslo, a věděla, že se ji s ním nebudu snažit vystopovat.

"Dobré ráno, tady Stephan. Jak vám mohu pomoci?" Takto vždyck