Josephův pohled:

Beru talíř z Jocelyniny natažené ruky a trochu se posunu zpět, abych se opřel o bok SUV. Usmívám se, když vidím na talíři některá ze svých nejoblíbenějších jídel.

Jídlo chutná stejně dobře jako doma a vím, že poprosím Pappiho, aby mi udělal něco ze svého slavného guláše. Už se nemůžu dočkat, až si s ním zase popovídám. Možná je mu sto šedesát sedm let, ale se zdravím na tom není v