Slunce bylo v zenitu a teplota dosáhla svého denního maxima. Když se Ashton vrátil, seděla jsem na pohovce v obývacím pokoji, potila se jako dveře od chlíva a tupě zírala do prázdna.

Když si všiml kapek potu na mém čele, zvýšil hlas a vyčítavě se zeptal: „Chceš snad umřít na úpal a zabít i to dítě?“

Lhostejně jsem po něm hodila pohledem, ale mlčela jsem. Pak jsem, ignorujíc jeho přítomnost, odešla