Mé slzy se nekontrolovaně kutálely po tváři. Zvedl ruce a vtáhl mě do svého objetí. Uklidňoval mě: „Ať se děje cokoliv, budeš mít své místo na slunci!“

Přikývla jsem a nekontrolovatelně plakala. Po chvíli jsem se z jeho objetí vymanila. Potom jsem si všimla skvrn od mých slz a nudlí na jeho drahém obleku. Vypadalo to komicky.

Nemohla jsem si pomoct a rozesmála jsem se. „Tvé šaty?“ Můj hlas byl chr