Přikývla jsem a zhluboka se nadechla. „Doktore Creste, můžeme si promluvit?“

Doktor se zamračil a podíval se na hodinky. Zvedl obočí a zeptal se: „Jste si jistá, že se mnou chcete mluvit v tuhle hodinu?“

Bylo jedenáct večer. To nebylo zas tak pozdě, a tak jsem trvala na svém: „Nebude to trvat dlouho.“

Sevřel rty, přešel do obývacího pokoje, posadil se a odložil tašku. „Dobrá.“

Sedla jsem si na poh