Řekla jsem paní Eriksenové: „Mimochodem, za chvíli mi přijde kamarádka. Připravila byste, prosím, nějaké ovoce a dort?“

Přikývla a naléhala, abych dojedla snídani.

Moc jsem toho nenaspala, takže jsem skoro nic nemohla sníst. Po pár soustech mě přešla chuť k jídlu.

Napadlo mě, že bych mohla počkat v obývacím pokoji u televize. Když Stacey dorazila, zděsila se, když uviděla mé tmavé kruhy pod očima.