Chladně jsem na ni zírala a potlačovala vztek.

„Scarlett, pokud si klekneš a budeš prosit o odpuštění, možná bych zvážila, že ti odpustím, žes mi ublížila, a nechám tě dál pracovat v hotelu. Jinak…“

„Jinak co?“ zeptala jsem se.

Ušklíbla se. „Jinak to odnese tvoje dcera.“

Zamračila jsem se. Mládí mělo být něco krásného, ale v jejím podání bylo prostě jen otravné.

Můj pohled padl na muže za ní. „Můž