Našpulila jsem rty a sklopila pohled ke svým prstům. „Dopřej si chvilku klidu.“

Vstal, a než zamířil do své pracovny, otočil se ke mně. „Vlastně ještě musím vyřídit pár věcí. Pokusím se to udělat co nejdřív a za chvíli se uvidíme.“

Zjihla jsem, když jsem ho sledovala, jak odchází. Když jsem se konečně vzpamatovala, uvědomila jsem si, že jsem se ho zapomněla zeptat, jestli chce večeři.

Přesto jsem