Asi o hodinu později vyšel Ashton ven. Měl svůj obvyklý kamenný výraz.

„Promiň, že jsi musela čekat.“ Koutky úst mu nepatrně zacukaly.

Zavrtěla jsem hlavou a vzala ho za ruku. „Bolí to?“

Slyšela jsem, že to bývá hrozně bolestivé.

„A i kdyby? Co s tím uděláš?“ Drze se ušklíbl.

Zavřela jsem oči a zlehka se svými rty dotkla těch jeho. „Pomůže to?“

*Kašl!* Doktor se snažil dát najevo svou přítomnost.