Zamračila jsem se na něj a odsekla: „Bolí to ty, kteří ji vychovávají.“

Úsměv mu zmizel z tváře, když si uvědomil, že jsem naštvaná, a na usmířenou mě políbil na tvář. S rukama kolem mého pasu jemně řekl: „Společnost bude brzy pořádat naše výroční zasedání. Až to skončí, proč bychom nejeli společně do Remdiku?“

Opakovaně jsem přikývla. Samozřejmě, že bych se vrhla na příležitost okamžitě vyrazit.