Bylo to docela daleko, ve čtvrti ležící dál na severu. Jakmile jsem vystoupila z auta, zavolala jsem Noře.

Telefon docela dlouho vyzváněl, než to konečně zvedla. „Zlato! Ty už jsi tady?“

„Jsem přímo dole.“

„Dobře, dej mi vteřinku.“

O pět minut později jsem uviděla, jak kulhá ze schodů. Vypadala dost zanedbaně, na sobě měla jen pyžamo a vlasy ledabyle svázané do rozcuchaného drdolu.

Otevřela dveře