Ty dvě místnosti oddělovala jen jediná zeď. Zvuk se snadno přenášel přes balkony.

Zazvonila jsem u vedlejší vily. Joseph mi přišel otevřít. Když mě uviděl, nepatrně se lekl a pak se zeptal: „Paní Fullerová, děje se něco?“

Odmlčela jsem se a pak se na něj podmanivě usmála. „Věděl jste, že jsme sousedé?“ Bylo zvláštní, že se mě Joseph nezeptal, co tu dělám. Místo toho se hned chytil toho, že se něco