Když mlčel, překvapeně jsem po něm nakoukla, ale jeho oči byly přivřené a nemohla jsem v nich rozeznat žádné emoce.

Nedalo mi to a vyhrkla jsem: „Nepřišel jsi sem náhodou hledat Armonda? Nepůjdeš si s ním promluvit?“

Aniž by mi věnoval jediný pohled, jeho štíhlé prsty se pohybovaly po porcelánových miskách, zatímco odborně myl nádobí.

„Není kam spěchat.“ Na oplátku mi věnoval jen tři prostá slova.