Jeho pohledné rysy se pod pouličním osvětlením zdály být ještě výraznější. Ale pod nimi jsem viděla stopy únavy.

„Pane White, jaká náhoda!“ pozdravila jsem ho.

S oběma rukama v kapsách se na mě upřeně podíval. „Není to náhoda. Hledal jsem tě.“

Necítila jsem se ani překvapená, ani ohrožená. Spíše na téhle situaci bylo něco úsměvného. „Jaká čest.“

„Zdá se, že já ti zas tak nechybím?“

Mlčela jsem a d