Rachelin obličej byl zkřivený vztekem. Má mysl byla v tu chvíli rozpolcená. Polovina mého já chtěla odejít, ale ta druhá ji prostě nemohla nechat, aby dosáhla svého.

Popadla jsem kávu na stole a vylila jí ji na hlavu. Dlouze a upřeně jsem na ni zírala, zatímco káva kapala z jejích dlouhých vlasů všude na její bílé šaty. Vypadala strašně. „Slečno Zimmerová, přestaňte dělat takové věci. Ztrapňujete