Trochu mě jeho slova překvapila, a tak jsem na něj přimhouřila oči. „Město A?“

Koutky rtů se mu zvlnily do ušklebku. Viděla jsem krvežíznivost a vztek, které mu pluly hluboko v očích, i když se je snažil ze všech sil skrýt.

„Nemůžeme dopustit, aby ta dětská bolest byla k ničemu, že ne?“

Aha. Konečně se chystal zakročit proti Armondovi. Po krátkém zaváhání jsem se zeptala: „Můžu jet s tebou?“

„Proč