Ashton se na to tiše uchechtl. „Vypadá to, že se paní Fullerové po mně stýská. Co jsi měla k večeři?“

Stejně tak jsem se uchechtla i já. Ani jsem mu neodpověděla a poznamenala: „Ashtone Fullere, připadá mi, že je v tobě teď víc života.“ Dřív býval chladný a lhostejný, bez špetky vřelosti. Z dálky působil vždycky odtažitě, ale teď, když jsem s ním byla už dlouho, jsem zjišťovala, že se v mnohém nel