Při té myšlence se mi v hrudi zvedla vlna vzteku.

„Nora tě má přinejmenším upřímně ráda. Jak ji můžeš zneužívat k tomu, abys mě zastrašoval? Armonde, jsi nestoudný víc, než si kdo dokáže představit,“ zavrčela jsem a pokoušela se nahmatat v kapse telefon.

Ušklíbl se. „Upřímně mě má ráda? K čemu je to dobré? Pokud to není ona, koho chci, jaký mají její city význam? Pořád je k ničemu. Nemám pravdu?“