Ashton ze všech sil zaťal pěsti a já slyšela zvuk, jak mu praskají klouby. Soudě podle zduřelých žil, které se mu rýsovaly na čele, mi bylo jasné, že své emoce jen stěží potlačuje.

Pohladila jsem ho po rukou ve snaze toho ubohého muže utěšit. Muselo být těžké se v uplynulém desetiletí vyrovnávat s tolika věcmi úplně sám.

Zničehonic do toho vpadl cizí hlas. „Můžete už konečně přejít k věci?“ Ukázal