Když John uslyšel ten rozruch, vešel do pokoje. „Ach, ty jsi vzhůru?“

Odpověděla jsem mu přikývnutím, protože jsem neměla náladu mluvit.

„Musíš mít hlad, viď? Řeknu služebnictvu, ať ti přinesou něco k jídlu,“ řekl John a zíral přitom na balkon.

Teprve tehdy jsem si uvědomila, že tam stojí Ashton. Vypadal opravdu ztrhaně a bradu mu pokrývalo nerovnoměrné strniště. Otočil se ke mně, když si všiml mé