„Ach, ano, jistě. Omlouvám se za potíže.“

Jen co ta slova opustila mé rty, uslyšela jsem nedaleko povědomý hlas.

„Scar.“

Ashton a já jsme se současně otočili směrem k hlasu. Byl to Marcus.

„Marcusi? Je to jen pár kroků. Nemusel jsi chodit ven, abys mě přivítal.“

Marcus měl na sobě šedé hedvábné pyžamo. S průhledným deštníkem v ruce k nám ležérním krokem zamířil.

„To je váš přítel?“ zeptal se Ashto