Vstal a prošel kolem Ashtona. Jak se loudal ke schodům, nenuceně prohlásil: „Nemyslím si, že bychom v tomhle jídle museli pokračovat. Všichni máte volno.“

Vteřinu nato se obývacím pokojem rozlehl hlasitý zvuk skla tříštícího se o zem.

Když jsem se otočila, stál tam Ashton s pevně sevřenými pěstmi a kypěl vztekem.

Růže a rozbité kousky porcelánu ležely v kaluži vody a špinily čistou podlahu. Váza,