Úsměv Selině z tváře zmizel.

Jen před pár nocemi spadla ze schodů a zranila se, a přesto jí Zachariáš ani jednou nezavolal, aby se zeptal, jak jí je. A teď, když konečně zavolal, se ptal jen na ten náramek.

Zhluboka se nadechla a pak se donutila k úsměvu. "Ano, je tady. Neboj se, schovala jsem ho v bezpečí. Zítra na matčině narozeninové hostině ho sama Anne nasadím na zápěstí a pořádně se omluvím.