„Nepamatuji si, že bych před tebou někdy plakala. A proč ses zrovna ty rozhodl mě zachránit pod Crybaby?“

Jonathanovy oči se na ni upřely, klidné, a přesto tázavé, její tvář zářila nedůvěrou a neklidnou zvědavostí. Jeho myšlenky se zatoulaly daleko za ně, k obrazu, který nechtěl vyblednout. Viděl ji jako malou holčičku, tak malou, tak křehkou, sedící samotnou ve stínech kouta, ruce pevně obemknuté