Nebylo už důvodu cokoliv skrývat.

Jonathan zvedl ruku a dotkl se prstem té maličké slzičky. Jeho hlas zazněl hluboce, vyrovnaně a magneticky.

"Musím hned odjet do Adrosu. Opravdu neotevřeš oči a nepodíváš se na mě ještě alespoň jednou?"

Anneliese cítila, jak její mysl bloudí, lapena mezi hanbou a zmatkem.

Zionova slova k ní dříve doléhala jako tupá ozvěna, rozmazaná a vzdálená.

Ale Jonathanův hlas