Anneliese došla slova. Vděčnost teď připadala zbytečná – zašeptala ji už tolikrát, že i jí samotné se z toho chtělo zvracet.

Jonathan se vždycky objevil přesně ve chvíli, kdy se chystala zhroutit, jako by ho vesmír posílal, aby ji zachytil, kdykoli padala.

Krátce se na ni podíval, než sklopil zrak. Pokračoval v tichém a trpělivém otírání její pravé ruky.

Skvrny krve Melody a Lenory barvily její po