Jonathan se na něj podíval s opovržením. „Anne je teprve dvaadvacet. Budu s ní, až jí bude dvaatřicet, dvaačtyřicet, dokud jí nebude sto. Máme před sebou sedmdesát nebo osmdesát let. Ve srovnání s tím je tvých takzvaných čtrnáct let minulosti jen ubohost. Přestaň s tím.“

Pod tlumeným světlem soukromého pokoje vypadala Zachariasova pohledná tvář bledě.

Selina, celá od krému, se mu v náručí nepříjem