Atmosféra na okamžik zhoustla.

Anneliese to vycítila, ale neměla už duševní kapacitu řešit cokoliv dalšího. Její myšlenky byly jeden velký, zamotaný chaos.

Krátce zvedla zrak, jen aby ucukla před přívalem emocí, které se tlačily v Jonathanových temných očích. Vlhké řasy jí okamžitě klesly, když se přinutila promluvit.

„Promiň. Potřebuji chvilku o samotě.“

Jonathanova natažená ruka sebou cukla, pak