Jonathan mluvil tak, jako by to, o čem diskutovali, s ním nemělo vůbec nic společného – jako by to nebylo něco, co sám prožil.

"Tohle jsi říkala už víc než jednou a pokaždé o tom mluvíš s takovou bolestí a upřímností. Skoro jako bys mluvila pravdu. Teď už za tebe ten příběh dokážu i dokončit," řekl chladně. "Snažila ses dostat do mého pokoje oknem, ale uklouzla jsi a spadla, uhodila ses do hlavy a