Finnick zachoval klid; ani když pohlédl na Vivian, nezahlédl na jeho tváři ani stín emoce.

„Dobře, můžeme začít.“ Fabian se nenuceně usmál a naznačil Vivian, aby si lehla na pohovku. Finnick posunul svůj vozík a zamířil k nim, zcela se vyhýbaje Vivianinu pohledu.

„Děkuji, strýčku Finnicku, za vaši poslední návštěvu.“ Fabian předstíral nevědomost, jako by v místnosti nebylo žádné napětí. Řekl: „Jsm