Ráno se Rachel probudila.

„Mami, konečně jsi se probudila.“ Vivian byla šťastná a zároveň ustaraná. „Jak se cítíš? Bolí tě ještě ta rána?“

„Jsem v pořádku. Promiň, že ti dělám tolik starostí.“ Slabý hlas Rachel zněl velmi zadýchaně.

Při pohledu na Vivianin ustaraný obličej se cítila špatně a ze všech sil se snažila pohladit ji po ruce. Nikdy jsem jí toho moc nedala, jen ji trápím a zneklidňuji nat