„Opravdu?“ Vivian se na Finnicka podívala uslzenéma očima. Byl její jedinou nadějí.

„Samozřejmě.“ Finnick jí setřel slzy a pohladil ji po tváři. „Bude v pořádku. Jen mi věř, ano?“

„J-já budu.“ Vivian horlivě přikývla. „Když říkáš, že bude v pořádku, tak bude v pořádku. Věřím ti.“

„Dobře. Měli bychom se na ni jít nejdřív podívat?“

„Rozhodně ne!“ zvolala Vivian, která byla opět rozrušená. „Nic jsem