Když slyšela chvění v jeho hlase, sevřelo jí to srdce. Bál se snad toho, co řekla? Uvědomila si, jak moc se s ní nechce rozloučit.

"Dobře." Vivian přikývla, když ji držel v náručí. Její slzy zanechaly skvrnu na jeho košili. Vivian cítila to blažené štěstí, které jí už nějakou dobu chybělo, za boží milosti.

"Dneska já..." Vivian se pohnula a vytvořila si trochu prostoru, aby Finnickovi řekla o svém