„Dobře, moje malá dýně.“ Vivian ho držela v náručí a litovala, že se na něj zlobila. Je to moje vina, že jsem mu nedala úplnou rodinu, takže nemám právo se na něj zlobit.

Vivian cítila knedlík v krku, ale nechtěla před synem plakat, a tak zadržela slzy a s úsměvem řekla: „Teď ti půjdu udělat večeři, takže si tu budeš chvíli hrát sám, ano?“

„Dobře.“

V tu chvíli se Vivian cítila lépe, pohladila ho p