„Podívej se, jak jsi vyčerpaná. Promiň, že jsem ti způsobila starosti,“ řekla Vivian a dotkla se jeho tváře rukou.

Finnickovi bylo ještě hůř, když slyšel Vivianina slova. Ve srovnání s tím, čím si prošla ona, tohle nic nebylo. A přesto se mu omlouvala. Měl by se omluvit on, že tam nebyl, aby ji ochránil, když ho nejvíc potřebovala.

Znovu si ji přitáhl do náruče, zadržel slzy a ujistil ji: „Vivian,