Vivian ležela Finnickovi v náručí, dusila se a vzlykala. Netušila, kde se v ní ty bezbřehé emoce berou, ani si nemyslela, že v sobě má tolik slz; ale takhle už neplakala velmi, velmi dlouho.

Zatímco Vivian hladil po rameni, Finnickovo srdce se svíralo výčitkami. Musela se opravdu hodně bát, když tak strašně brečí… proč jsem ji nezačal hledat dřív?

„Zkus se uklidnit, dobře? Najdeme způsob, jak se o