„Vrať se, Huntere!“ Jelikož byla upoutaná na invalidní vozík, mohla jen křičet na Hunterovu vzdalující se postavu. „Jak se opovažuješ mě tu nechat samotnou! Právě jsem po operaci! Jsi vůbec chlap?“

Když za sebou slyšel její hlasitý křik, Hunter se jen pohrdavě ušklíbl, než opustil nemocnici. Za celou tu dobu jí nevěnoval jediný pohled. I kdyby na místě umřela, necítil by s ní žádný soucit.

Když si