„Jestli se budeš nudit, můžeš se tu projít,“ řekl jí, než odešel.

Tady nebyl nikdo, s kým by si Vivian mohla promluvit.

„Jistě.“

Vivian poslušně vstala. Poté se každý vydal svou cestou.

Vivian to tu neznala, ale přesto vykročila vpřed.

Najednou si všimla jedné krabičky. Okamžitě to probudilo její zvědavost a vydala se jejím směrem.

Byla po celém povrchu posetá rubíny. Nebyly sice pravé, ale zdálo