Při té myšlence se Vivian s panikou v očích podívala na Finnicka a doufala, že jí rychle odpoví. Zmocňovala se jí obrovská úzkost. S pocitem viny na ni zíral a nevěděl, jak jí odpovědět.

„Řekni mi! Kde je náš drobeček? Drží ho pořád Evelyn jako rukojmí?“ Z Finnickova výrazu Vivian poznala, že se mu nepodařilo jejich syna zachránit.

Tak je to! Oči se jí zalily slzami a ty jí začaly stékat po tváři.