„Kdo tu mluvil o strachu?“ ptá se Andrea. „Je to asi jen únava. V D.O. jsem teď hodně pracovala.“

Andrew se postaví a skloní se. Jednu ruku jí podstrčí pod záda a druhou pod kolena a zvedne ji. Přitiskne si ji k hrudi a jde ke schodům. Ona se zmítá a kope a snaží se mu uniknout.

„Co to děláš?“ ptá se. „Polož mě.“

„Nesem tě nahoru, ať si odpočineš,“ říká Andrew.

„Můžu jít sama,“ říká.

„Zlato, přest