Když vystoupili z prezidentského paláce, už se téměř stmívalo. Záře zapadajícího slunce obarvila oblohu do ruda a pluly po ní zlatavé mraky.

Při pohledu zpět na tyčící se bílou budovu prezidentského paláce měli pocit, jako by to byla klec. To, co se v posledních dnech stalo, bylo jako dusivá noční můra.

Naštěstí se dostali ven.

Robert už otevřel auto, za nímž jelo několik desítek aut s ochrankou.